Prosinec 2012

A je to tady...

21. prosince 2012 v 18:53 | Antonie |  Deník
Tak, ano jednou to muselo přijít. A víte co? Mrzí mě to více než vás. Dlouho jsem tady nebyla, prakticky od září. A za tu dobu jsem ztratila i to málo lidí, kteří tady pořád chodili. A myslím, že to už nemá cenu... Stále nějaké pozastavování, omlouvání, dohánění...
Když jsem si před pěti lety založila blog, nevěřila jsem, že mi to vydrží tak dlouho. Tehdy to bylo ještě na stránce websnadno. Té stránce dávám mínusové body, nelíbí se mi tam moc. No a pak jsem nějakou náhodou, ani nevím jakou, narazila na blog.cz a hned si založila tento blog. Z počátku byl jednoduchy, obyčený. Znáte to - photoshooty celebrit, bleskovky, řetězáky atd... Letos, možná i loni, jsem se snažila své články zlepšit. Začala jsem točit i videa, ale... některým lidem se to nelíbilo a tak mě to celkem i odradilo. Videa už točit nebudu, ne tady. Potom jsem dostala nápad, že bych tento blog změnila a byl by o kosmetice, oblečení, líčení. Ale.. tohle nadchnutí mi také nevydrželo moc dlouhoo.
Ani nevíte, jak těžké je pro mě psát tyto řádky. Tyto poslední řádky... Když s někým, nebo nečím strávíte čtyři a půl roku, nedá se na to jen tak zapomenout. Ale je to složité. Nemám nápady na články, na blog nemám čas. Jsem už ,,zkušená" deváťačka a letos toho mám více, než kterýkoliv jiný rok. Ale i přes to jsem teď spokojená. Dalo by se říct, že jsem teď šťastná jako nikdy. Vycházím skvěle se svou rodinou, mám úžasné přátele, na které je spoleh. A já věřím, že s odchodem na střední školy to nekončí. Život jde dál ...
Víte, možná, že mě někdy něco osvítí a já budu chtít psát dál. Možná, že se někdy vrátím. Kdo ví, co se mnou bude za 5, 10, 15 let? Možná skončím jako bezdomovec na ulici. Ale možná budu mít skvělou práci, přítele (popř. manžela a děti), svůj byt a budu navštěvovat má vysněná místa. Možná, že někdy... Ale dost. Jsou to samá možná...:D
Samozřejmě, psaní povídek. Letos to jsou tři roky, co píšu. Je to můj největší koníček a má láska. Už dvakrát jsem s tím chtěla seknout, ale nejde to. Je to jako nějaké poutoo... No, takže s psaním nekončím - nikdy. Budu psát dál, možná si o mě někdy někde ještě přečtete. :) Možná je trochu zbabělé, že takhle utíkám.. Chtěla jsem svůj blog zdokonalovat, někam to dotáhnout. Byl to jeden z mých snů. Ale asi se něco změnilo.... Možná já...?
No, kdyby jste někdo chtěli můj e-mail, můžem si psát přes něj. :)
Ale teď už dost! Vím, že svou častou absencí jsem ztratila asi všechny své čtenáře a nikdo už tu nechodí. Ale pro hrstku těch, co zbyli... musela jsem se s vámi rozloučit. Bolí to.. Ale kdybych blog nechala stát bez rozloučení, nikdy bych si to neodpustila. Takže... musím jít, než bude celá klávesnice mokrá..:D :( Tak teď už vážně sbohem, vaše milovaná Antonie...

Snad někdy příšte....

ps.: měla jsem to tu moc ráda, budete mi chybět. Můj blog mi bude chybět. ¨♥ Zbohem.